Azýlkoví lidičci a lidičky

 

 

   
  Úvod
  Novinky, akce
  Azýlek
  Hledají domov
  Fotogalerie
  Mají Domov
  Rady pro kočkaře
  Kontakt, mapka
  Chci pomoci...
  Užitečné odkazy
  Poděkování
  Návštěvní kniha
  Vzpomínáme
Lidi kolem Azýlku
  Představujeme...

                                                           

    

 

 

 

 

 

 

        

 

 

 

        

            

 

            

Sem budu psát krátké zprávičky o lidech, co se motají kolem Azýlku, v první řadě o paní Stejskalové a jejím Zbyňkovi. Určitě tu najde místo Bob, Andrea a v neposlední řadě moje maličkost. No a další a další - Daniela, Hudcovi, Hořákovi a taky spousta těch co ještě neznám...

Mou první obětí je Bob, hned jak o něm zjistím víc, napíšu. Další bude Zbyněk, syn paní Stejskalové.     Na další fotečce je paní Stejskalová, potom má kamarádka Andrea, majitelka Básimka. a poslední fotečka - to jsem Jáááá, webmástrová Azýlku....

No a ať už někdo začne, tak tedy něco o mně a o tom jak jsem se dostala ke kočkám.

Jmenuji se Hana, bydlím v Brně, odjakživa jsem měla doma nějakého tvora (želvy, andulku, žábu, rybičky, křečka, pakobylky, morčata, králíka a teď to přijde: taky krysy, hady, pavouky). To vše mi nahrazovalo kočičky a pejsky. A pak - pejska jsem chodila venčit k tetě a 2 britky měla u sebe doma moje sestra. No a pak se to stalo: v květnu 2004 mi umřela králíčka Pašenka a najednou nebyl nikdo, kdo by se se mnou mazlil. A jednoho červnového dne jsem šla teplou letní nocí domů. U baráku (na sídlišti) se ke mně přidala trojbarevná veliká kočka s klíštětem na krku. Seděly jsme spolu na schodech, hladila jsem ji na břiše, ona začala po koťátkovsku"šlapat" a já měla slzy na krajíčku. Dokonce jsem ji donesla až před dveře bytu, ale ona hned chtěla po schodech dolů. Tak jsem ji doprovodila ven a celá smutná se vrátila domů. Za čtyři dni jsem ji potkala v noci znovu. Na zavolání přiběhla a moc se ke mně tulila. Klíště měla na krku pořád a toto rozhodlo. Vzala jsem ji domů, klíště odstranila, vydesinfikovala ránu, dal jí napít a nechala ji být. Ráno jsem ji představila rodině a bylo. Tak se u nás zabydlela, dostala jméno Siola - přinesla jsem ji na Aloise (pozpátku Alois = siolA). Sžili jsme se, ona něco naučila nás a od té doby bylo u nás veselo. Aby jí nebylo smutno, tak jsem začala hledat některý z útulků, chtěla jsem pomoci dalšímu tvorovi. Na internetu jsem našla, mimo jiné taky paní Stejskalovou a tak to všechno začalo, když k nám od ní přibyl v listopadu 2004 Mauric. Možná by to tím skončilo, ale Siluška začala v únoru chřadnout, objevil se u ní nádor a ona zavřela očka naposled. K Maurisovi přibyla tedy ještě Liduška a zároveň se Báře u paní Stejskalové narodila tři modrá koťátka. Bohužel v době únorové chřipky dvě umřela a zbyla jediná holčička- od dubna naše Terezka. A tak se protloukáme životem s třemi kočkami na krku:), sem tam k nám zavítá banda přistěhovalců - koťátek, které máme na starosti než se naočkují. Přece jen, ve Velkých Pavlovicích není veterinář a tady v Brně jich jsou spousty. Poté ale všechny poputují k paní Stejskalové a já je přidám do nabídky Azýlku.

Ještě abych nezapomněla, začátkem srpna se udál klíčový moment celého mého snažení  - byly spuštěny tyto stránky, na které se díváte. Díky nim se umístilo už několik kočiček a to je, myslím, to nejdůležitější.

Jediné, co si můžu přát, je stránkám zdar, dále Vaši spokojenost se stránkami a taky to, ať je Vás co nejvíc.. I kdyby každý stý z Vás zde opravdu kočenku nalezl, tak má již domov 9 koček., a to je paráda... Díky...