Rady I.

 

Rady II.

  Péče o peršana
  Úvod
  Novinky, akce
  Azýlek
  Hledají domov
  Fotogalerie
  Mají Domov
Rady pro kočkaře
  Kontakt, mapka
  Chci pomoci...
  Užitečné odkazy
  Poděkování
  Návštěvní kniha
  Vzpomínáme
  Lidi kolem Azýlku
  Představujeme...

        

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zde najdete pár rad pro nové kočičkáře. Ať jsou Vám k užitku.

Upozorňuji, že jsou to rady pro kočičky, ale jen pro takové ty rozmazlené, co budou žít skoro celý život v bytě nebo domě a budou dělat radost svým páníčkům.

První část rad se týká rad ohledně výběru kočičky, potřeb a vybavení pro kočky.

Sem patří WC, pelíšek, šplhadlo, hračky, a další.

Na druhou část (krmení, výchova a péče, kastrace a ceny) se dostanete kliknutím na tento odkaz .

                                            

__________________________________________________________________________________

Jakou kočičku?                        Zpět na témata

Jakou kočičku? Pokud chcete kočičku pro radost a potěšení, tak vlastně jakoukoli. Pak je na prvním místě dobrý útulek, kde se o kočičky starají a kde jsou kočičky zdravé a dobře vychované. Pozor, moc důležité! Kočičky, které zažily nedobrý začátek a k nimž se v útulku chovají dobře, tak ty jsou pak ty nejmazlivější. S takovou kočičkou si ušetříte starání s rozdrbanými záclonami, kotěcími nemocemi, splašeným lítáním po bytě a výchovou ke slušnému chování. Dospělá kočka je hotový tvor, má své návyky, v útulku Vám určitě popíšou její povahu, čím je krmena, jak je stará a co od ní můžete očekávat. Taková kočička nový domov obvykle jen obhlídne, okoukne záchůdek, prohlídne misky s pitím a jídlem a je zabydlená. Přesně to jsme zažili s naší Siluškou. Kotě je zase veselé, ale i nevychované, je s ním legrace a je nutné se mu hodně věnovat. Někdy se nudí a pak vymýšlí lumpárny. Je dobré se pro začátek obrnit trpělivostí a kotěti vysvětlovat na každém kroku, co může a co ne. Pochopitelně kočičí výrostek si bude zkoušet, kam jeho meze dosáhnou, takže důslednost především.

Pokud chcete kočičku konkrétního plemena, pak se obraťte na chovnou stanici. Pochopitelně se objevují i inzeráty na zaručeně pravé kočičky bez PP (průkaz původu), ovšem tam je třeba být ve střehu a zjistit, jak se věci mají. Je nutné ubezpečit se, že jsou kočičky řádně odčervené, očkované a vychované. Zjistit, v jakém prostředí pobývají, zda nejsou zavřené v kotcích a jestli nejsou nemocné. Já sama mám kočičky "bez PP", avšak několika návštěvami u paní Stejskalové jsem si ověřila, že se jedná o tu nejlepší péči, která mnohdy předčí i některé zavedené chovné stanice ( je jich doufám málo, ale jsou). Abych to shrnula - vždycky je to o lidech. Poctiví jsou poctiví a pečliví, ať už vlastní kočky s PP nebo bez.

Takže pokud se rozhodnete pro kotě na výstavy nebo pro mazlíka s garancí původu, obraťte se na chovnou stanici. Mějte oči otevřené, koukejte na všechny strany a udělejte si obrázek, jak se kočendám věnují, jak s nimi zacházejí a jestli nejsou jen zdrojem zisku. Kontaktem s chovatelem určitě zjistíte spoustu důležitých informací o jeho chovu a myslím, že je ctí dobrého chovatele, aby Vám co nejvíce usnadnil výběr, pomohl do začátku a byl vám jako začátečníkovi vždy k dispozici.

Jak se liší od pejska? Hlavní výhodou je, že odpadá každodenní povinnost venčení. Nemusíte sbírat bobečky na veřejnosti nebo se v horším případě nezúčastněně tvářit, že ten kadící pejsek za vámi vlastně není váš (pejskaři, zastyďte se!). Bobíky tu pochopitelně jsou, ale stačí, když je jednou denně vyklidíte z bobkovníku do koše nebo do záchodu, podle typu steliva (pozor, ať se váš lidský záchod neucpe, velké množství písku do něj rozhodně nepatří). Kočenda také není na člověku tak závislá - to ale neznamená, že nečeká trpělivě u dveří, když se blíží doba vašeho návratu. Těší se na váš příchod stejně jako pejsek, ale dokáže se chovat lépe a není přitom tak hlučná - neštěká a nekničí. Na druhou stranu musíte počítat s tím, že pokud s něčím zásadně nesouhlasí (např. vaše dlouhá nepřítomnost, změna obvyklého prostředí), dá vám to najevo, některé mstitelky dokonce třeba záměrným čuráním mimo vyhrazená místa. Pak je to o komunikaci, musíte přijít na to, co je z jejího pohledu špatně a záleží na tom, jak jí to dokážete vysvětlit. Co se týká výcviku, obvykle vám ráda udělá radost, ale určitě to není to pravé pejsčí povelové šílenství. Když z toho kouká nějaká odměna nebo je to k jejímu prospěchu, ráda se čemukoli přiučí (třeba otvírat ledničku nebo dveře od spíže, přiběhnout k přípravě oběda) a klidně bude aportovat balónky, když ji to bude bavit. Specialisty na toto chování jsou právě turecké angory nebo siamky, klidně i jiná komunikativní plemena nebo vobyč-číči z ulice. Ale jakmile se začne nudit, odtáhne za jinou zábavou, případně vás bude se zájmem sledovat, ovšem s nápadně přiblblým a nechápavým pohledem a nic ji nepřinutí poskakovat podle vašich představ.

Každá z nich je jedinečná a nedá se dopředu se 100% jistotou říct, jak se to chlupaťoučké koťátko vyvine v dospělosti, ovšem pozorný a zkušený chovatel z jeho chování dokáže ledacos dopředu odhadnout. Takže nevybírejte jen podle vzhledu, ale taky podle povahy - ten roztomiloučký dominantní rváč, co tak legračně cupuje své sourozence u maminčina bříška, se za pár let moc nezmění,  jen mu přibude pár kilo živé váhy a rozhodně to nebude žádný uťápnutý bojínek. Pochopitelně, koťěcí projevy se mění podle věku stejně jako u dítěte - zpočátku jsou třeba mazlivá, pak se zas na přechodnou dobu lidí bojí. To ale dokáže rozlišit právě ten zkušený chovatel, který se jim opravdu věnuje a bedlivě je pozoruje od narození.

Pokud vzpomenu na svou zkušenost, tak Maurisek byl již od malého kotěte pěkný poděs - pořád někde lítal, jen honil pěnový balónek, nechtěl vůbec do náruče, spíš si jen hrát a nemyslel vůbec na jídlo. Proto to bylo taky pěkně vytáhlé a hubené kotisko, které myslelo jen na lumpárny, což mu trošku zůstalo dodnes (no Maurísku, mohl by jsi mi dát častěji pusinku, nejen když chystám masíčko). Terezka naproti tomu byla nejsilnější a nejzvědavější z vrhu (bohužel pak jediná přežila), ale udržovala si zpočátku od lidí trošku odstup a v určitém věku se nechtěla ani nechat pohladit. Jak povyrostla na 3 měsíce, úplně otočila a stal se z ní sebevědomý mazel, který vyhledával lidi i kočky ke hře. Zdůrazňuji, že záleží hlavně na přístupu chovatele, zda malým kočenkám umožní odmala všemožné zkušenosti (psi, kočičí společenství, děti, venkovní výběh, návštěvy, rachtající přístroje, auto), aby se drobci otrkali a získali zdravé sebevědomí. Určitě je to hodně ovlivní a pomůže jim to při vstupu do nového prostředí - do nového domova. Pokud chcete alespoň trochu poradit, hledejte tedy raději ve vrhu kotě zvědavé a zvídavé.

Potřeby - záchůdek                   Zpět na témata

Než si přivezete domů kočičku, je dobré mít nachystáno spoustu věcí. V prvé a hlavní řadě je to "bobkovník" neboli kočičí záchůdek. Existuje mnoho typů, třeba tyto:

Cenové relace jsou mezi 300 Kč -500 Kč - 700 Kč až hodně přes tisíc Kč + lopatička na vybírání "Vy víte čeho" (ve Zverimexu tak za 20-50 Kč). Lepší je lopatička vyztužená - pevnější a dostatečně velkými otvory. Čisté stelivo pak lépe propadává otvory a snadno tak oddělíte zrno od plev:-). Pochopitelně se dá ušetřit. My jsme to udělali takhle:

Máme tři kočičky - tři záchůdky, dva z vaniček na prádlo (rozměr 53x31cm) z Hornbachu (2x 70 Kč) a jeden plochý "sloní" (55x40 cm) z úložného boxu pod postel (za 230 Kč). Kryté záchůdky nemají rádi, potřebují mít rozhled a navíc některé bobkují tak, že se předníma packama opřou o rantlík záchůdku, takže jsou vlastně skoro ve stoje. Patrně to líp funguje:-).

Záchůdek je dobré mít na krytém místě někde v koutě, u topení nebo v předsíni. Pro jednu až dvě kočky stačí jeden. Pokud budou  dva, tak kočky nebudou mít důvod se vymlouvat, že to nestihly nebo že tam bylo plno a proto že TO udělaly na podlahu.:-(  (Pro tento případ je ale  dobré mít doma některý z čistících přípravků na koberce a čalounění třeba jako prevenci - někdy se povede ledacos...

Náplně do záchůdku - steliva jsou čtyři typy. Hrudkující, nehrudkující, silikonové a dřevité.

Hrudkující stelivo jsme používali zpočátku. O co jde? Toto stelivo je vlastně taková ta hlína z "porcelánového" lomu- vlastně kaolin nebo bentonit. Když to dáte do vody, vznikne z toho šedé bahýnko. Když se dostane do kontaktu s trochou vody nebo jakoukoli tekutinou:-), tak z toho vznikne "hrudka", všechno se to nabalí do kuličky a jinde je úplně sucho. No a tato hlína se zpracuje do granulí a ty se nabalí do pytle. Prodává se to po 5-6 kg běžně v obchodě. Kvalitní druhy jsou Caliopsis, Zverlit, Benko, CountryCat (Hypernova), Čiči (ze Sparu) a Coshida od Lídla. První dvě uvedené mají i různé hrubosti- jemnější, hrubší, s vůní. Jak fungují ty kvalitní, vidíte na obrázku:

Pozor, vyzkoušejte víc druhů, ty co se prodávají v hypermarketu, nebývají vždy kvalitní! Ty dobré opravdu pohlcují pachy na 100%, hrudka je za den tvrdá jako kámen, bobíky se obalí a NEPÁCHNOU! A nemusí se celá dávka vyměňovat! Stačí 1x denně vybrat co se "urodilo", dosypat případně čistou podestýlku a záchod není cítit. Je dobré mít tak 5-7 cm vysokou vrstvu, aby se to stihlo nabalit a neproteklo to na dno. Cena se liší podle typu, od 8 - 10 - 12 - 15 - 18 Kč za kg, pytel za 60- 80 Kč. Větší množství je levnější. Zajímavé je stelivo Coshida od Lídla, má velmi slušný poměr kvalita x cena - 77 Kč/10 kg. Někdy se mi u něj ale stávalo, že se hrudky rozpadaly, hlavně tehdy, pokud jsem zapomněla vyhodit již jednou ztvrdlé bobíky, ty se potom nenávratně rozpadly, takže pravidelnost nade vše.

Nehrudkující stelivo (např. Mici) je podobné tenisové antuce. Je to takový hrubý písek, který vsákne vlhkost a mění se tak jednou za 5-6 dní celý záchůdek + denně vynášet jen bobíky třeba na WC. Cena tak 12 Kč/kg. Přiliš mě neoslovilo, měla jsem pocit, že přece jen je ta moč cítit. Ale vyzkoušejte sami.

Silikonové stelivo (např.Magic Pearls) jsou krásné bíle průhledné tvrdé vysoušecí kuličky, které jsou na omak suché. Prodává se obvykle 3,8 litru za cca 120 Kč a vydrží to tak 20 - 25 dní pro jednu kočku. Výhoda je, že je to lehoučké na nošení, nemusí se tahat těžké pytle. Všechny kuličky se nasypou do toalety a pak se jen denně vybírají "vysušené bobíky", čurání zůstává uvnitř a nasakuje se do steliva. To začne postupně po dnech měnit barvu z průhledné na zažloutlou a začne být postupně cítit vsáklou močí. Pak přijde čas a celé se to vyhodí naráz. Ideální pro jednu kočku v domácnosti, pro dvě už se mi moc nevyplatilo.

Čím více koček navštívilo naši domácnost, tím jsem byla nespokojenější se stelivem - už mě nebavilo tahat kila použitého písku do popelnic. Pak jsem objevila něco, co si mě nadobro získalo. Jedná se o poslední - čtvrtý typ steliva - stelivo dřevité. Jsou to vlastně nadrcené piliny, spojené do granulek asi škrobem, či něčím podobným. Báječně to nasakuje tekutiny a bobíky to dělá jedna báseň. Jediné, které znám a je velmi kvalitní, je "Cats Best OKO plus" a jsou na něm zobrazené kočičky (mrkněte na obrázek, je to to poslední - červenobílé, dá se to zvětšit). Dávejte pozor, jsou dva druhy, jedno ale nehrudkuje (pro papoušky a hlodavce) a právě to druhé hrudkuje a je pro kočky. Cena za 10ti litrový pytel je asi 180 Kč (jak kde, třeba v Pekosu ve Staré Líšni vedle kostela se mi zdají nejlevnější), pak existuje 40ti litrový pytel okolo 600 Kč. Možná se Vám to zdá přehnané a cenově nedostupné, ale přimlouvám se, vyzkoušejte to. Byla jsem tím okouzlena - není to těžké, je to velmi ekonomické, báječně to hrudkuje, krásně to voní dřevem, kočky s tím nemají problém a rády v tom hrabou. Fakt, nejsem dealer, ale nedám nato dopustit.  Při jedné i více kočkách se to rozhodně vyplatí. Ale těžko popisovat, zkuste sami.

Ještě je tu maličká, avšak nezanedbatelná informace. Je známo, že každá slušná kočička ten svůj poklad, který vytvořila, pečlivě zahrabává (teda naše Terezka, ta někdy zapomene) a pak je to v pořádku a stelivo vše pohltí. Ale i tak se bytem občas nese nelibá vůně - tedy těsně po "produkci". To lze buď ovlivnit stříknutím kočičího deodorantu na stelivo nebo podáváním opravdu kvalitních granulí (Hills), která už obsahují různé bylinky a po nichž bobíky opravdu skoro nepáchnou.

Potřeby - pelíšek                       Zpět na témata

Pelíšek je druhou důležitou částí výbavy. Existuje mnoho typů a velikostí. Cenou se pohybují mezi 300 - 600 - 900 Kč a více.

Existují různé zdravotní matrace, různé molitanové domečky a kočičí stany. Možnostem a cenám se meze nekladou. Jak ušetřit? Stačí koupit chlupatou deku v obchodě (nebo od 120 do 180 Kč u Vietnamců), složit do čtverce, a by to bylo měkké a je to. Až to bude hodně zachlupacené, fuk s tím do pračky. Takových pelíšků z dek máme po bytě asi pět. Jednou za čas je vyperem (kvůli chlupům je dobré do praní přidat ocet) a máme vystaráno. Teď ještě vyrábím molitanový pelíšek z molitanu a látky. Stačí koupit v Bauhausu 2x1 m molitanu tloušťky 3 cm (za 270 Kč), pak pár látek ze zbytkové prodejny (cca 100 Kč) a huráá k šicímu stroji. Pelíšky ve tvaru tunelu s uzavřeným koncem z toho vyjdou čtyři. Stačí ustřihnout molitan 48x 100 cm z role, rozstřihnout na dva kousky molitanu 33x 48 cm a 67x48 cm + látka na obalení. Kratší se položí na zem a delší se zohne jako stříška. Vše se potáhne látkou, vzadu se přišije látka jako stěna (některé kočky se rády honí, může to být i volné). A je to. Jeden vyjde tak na 100 Kč.

 

Co se týká šplhadel, máte neomezené možnosti, tedy omezené pouze cenou. Myslím, že šplhadlo je pro kočku nutnost. Může si tam "brousit" drápky (vlastně si značkuje pomocí drápků teritorium, dělají to skoro všechny šelmy včetně tygrů). Nad textem vidíte jak jsme to vyřešili my. V prodejně koberců nám darovali tuhý papírový válec na namotání koberce do role. Ten jme obalili tamtéž zakoupeným zbytkem koberce (cca 100 Kč). Potom jsme splašili starou dřevěnou desku, obalili zase kobercem, připevnili spojovacím materiálem (4 příchytky ve tvaru L+ 4 konzoly na zeď ve Feroně + šroubky + dolů kus gumy, aby to neklouzalo). A je to. Cena celkem cca 200 - 300 Kč. Originální škrabadlo pořídíte od 500 Kč do 2 500 Kč. Doporučuji při nejhorším alespoň přitlouct na nějakou stěnu starý koberec, až vám kočička bude chtít likvidovat sedačku v obýváku, tak ať ji máte kam vykázat.

Potřeby - hračky                        Zpět na témata

Dalším důležitým tématem jsou hračky. Opět je nepřeberné množství možností. Všelijaké myšky, peříčka, pískátka, kuličky, balonky, kočičí dráhy a honidla. Máme doma celé skladiště myší a lovících udělátek za stovky korun a kočky si honí pěnový balonek za 12 Kč, případně papírovou kuličku, občas loví látkového strašidláka. Zajímavým dárkem je laserové ukazovátko, pozor ale, nikdy nemířit do očí. Dokážou se vyřádit na obyčejném třapečku z papírových mašliček na dárky, zavěšeném na šňůrce nebo na gumičce s laťkou. Pozor nenechávat bez dozoru, můžou se na gumičce zachytit a přiškrtit. U drahých hraček někdy platí, že 30% z nich si kupujete pro sebe, kočka na ně jen koukne, pomyslí si své a jde hrát s obalem od žvýkačky. Dalších 20% ji do týdne omrzí a 20% do týdne zlikviduje. Jen 30% ji zabaví nadlouho. Vděčnější jsou šňůrečky všelijak visící a ručník nebo deka přehozená přes židli jako schovávačka. Myslete nato při nákupu, někdy vyhazujete peníze.

Dalším nutným vybavením jsou mističky. Existuje mnoho druhů, nám se osvědčily buď z nerezu nebo ploché keramické, případně skleněné. Plastové se příliš převracely - jsou lehké. V podstatě stačí tři - na granule, na vodu a na čerstvou masitou stravu nebo kapsičky.

Potřeby - další                          Zpět na témata

Další výbavou je přepravka. Přepravku budete potřebovat na cesty. V nabídce jsou různé druhy. Plastové, proutěné, látkové kabely. Osvědčila se nám plastová se zavíracími dvířky. Pozor při jejím výběru - některé jsou nevhodné - z příliš pružného plastu. Určitě vyzkoušejte, co se stane, pokud zatížíte prostor před dvířky - některým přitom dvířka vypadnou z důvodu špatné konstrukce pantů. To znamená, že dáte 4kilovou kočku dovnitř a po chvíli Vám nečekaně vypadnou dvířka. Dejte na to pozor!

Dále zde vidíte kleštičky. Pozor, jsou dva typy- tzv. "nůžkové", které zde vidíte (ty jsou dobré) a pak ještě "gilotinové"(fungují na principu gilotiny, ale jsou nevhodné pro kočky, spíš pro psy - ti mají silnější drápky). Vřele doporučuji naučit kočičku od mládí na pravidelné zastřihování drápků, tak 1x za 3-4 týdny. Posaďte si kotě do klína a zastřihávejte drápek po drápku na přední tlapce pět a zadní čtyři. Napoprvé se zapotíte, ale dá se to naučit. Díky tomu nebudete mít doškrábané ruce, pokud se kočka při hře rozdovádí a neopatrně vytáhne drápky. Stříhají se jen špičky - pozor! Pokud střihnete víc, můžete nastřihnout žilku. Napoprvé je dobré školení od veterináře. Ilustrační obrázky budou uloženy v sekci Výchova a péče.

Krátkosrstou kočku nebo dlouhosrsté typu turecké a mainské můžete vykartáčovat tak jednou za týden, podle potřeby nebo její chuti. Je důležité opět odmala nebo pravidelně. Dlouhosrsté peršany nutno kartáčovat denně! Dále je dobrá masážní rukavice na prohrábnutí a vytahání odumřelé srsti. K péči o srst je dobré mít doma speciální kočičí šampon - pro strýčka Příhodu.

Nesmíme zapomenout na pomocnou literaturu, dobrá je knížka Zvěrolékař pro kočku od K.Mahelkové.

 Pokračování - II.část  (krmení, výchova a péče, kastrace, kolik co stojí)

Na začátek stránky